39. den Stezky Českem: Králíky – Kladské sedlo
Dnes jsem se vrátil do Králík, odkud jsem před třemi týdny "utekl" kvůli bleskové povodni a bouřkám v horák. Nyní tedy plánuji dokončit cestu přes Kralický Sněžník do Jeseníků. První den této cesty chci dojít do Kladského sedla, kde jsem v dokumentu ČT o Stezce Českem viděl tamní chatu postavenou z bývalé česko-polské (před válkou německé) celnice. Vladyka tam šel spát do stanů s podsadami, ale dnes už vím, že to byla jen mystifikace, stejně asi jako celý ten seriál!
Z autobusáku v Králíkách mě čeká prvních 20 kilometrů v podstatě do kopce. Musím během nich zvládnout převýšení 1200 metrů, což na tu vzdálenost sice moc není, ale určitě budou místa, která mou fyzičku prověří.
V Králíkách je zataženo, jsou čtyři ráno, takže navíc ještě normální tma, po nočním vydatném dešti, tak nálada sice není zrovna "slunečná", ale očekávám zlepšení každým výškovým metrem. Ještě za tmy procházím okolo vojenského muzea a srubu U Cihelny. S klesáním do Prostřední Lipky se začíná konečně rozednívat, ale mraky nechtějí sluneční svit pustit dolů na zem, takže až na parkoviště Pod Klepáčem, které je mimochodem plné aut se spícími turisty a cyklisty, toho moc nevidím, byť přes čočku foťáku je alespoň trochu ta okolní krajina vidět.
Z parkoviště vede k pramenu Lipkovského potoka hodně příkrá cesta, ale těch 80 výškových metrů na půl kilometru vzdálenosti mě dostalo nad všechny ty mraky a já dnes poprvé a jak už vím, ne naposledy, zažívám parádní výhledy na kopečky vystupující z mrakové peřinky. Vesnice a města dole v údolích nejsou vidět, všechny zakrývají mraky, ze kterých vystupují kopce jako mohutné mystické monumenty. Je to nádhera...
Stoupám dál až k rozhledně Klepáč (1 144 m). Vylezu na ní a opět se kochám tou krásou. Hlavou se mi honí, že by stačilo do té peřinky jen skočit... mám stejné pocity, jako když koukáte z letadla v deseti tisících.
Když klesám z Výrovníku (1 190 m) do Sedla Puchača (1 107 m) potkávám nějakého místního dědu, který mi říká, abych si ty výhledy užíval. Není to prý každý den, kdy je taková peřinka v údolích vidět... užívám dědo, užívám...
Přes Hraniční skály (1 319 m) a Malý Sněžník (1 326 m) se dostávám až na vrchol Kralický Sněžník (1 423 m). Konečně! Samozřejmě musím také na rozhlednu, ze které je vidět daleko, to už ale v údolích nejsou mraky, takže vidím i vesničky v okolí.
Scházím k prameni Moravy a uvědomuji si, že těsně před rozhlednou jsem šel okolo historického trojmezí Čechy-Morava-Kladsko. To znamená, že jsem přešel celé Čechy od nejzápadnějšího bodu až k hranici s Moravou!
Ochutnám vodu z pramene Moravy a jdu dál. Čeká mě v podstatě už převážně jen cesta dolů, která je ale hodně příkrá, místy až doslova neschůdná. Ještě vylezu na Rakowisko (950 m) a už jsem před boudou v Kladském sedle.
A k tomu, co jsem naznačil úvodem. V chatě je velmi příjemná a ochotná majitelka. Spíme zde celkem čtyři, já, ještě jeden přibližně stejně starý hiker jdoucí také Stezku Českem a manželský pár, také zhruba v mám věku, který je zde týden na cyklodovolené. Večer u pivka se ptám majitelky na Vladyku, jestli opravdu spal venku v těch stanech. Ona se na mě podívá a říká "to víte, že nespal, spal tady na pokoji číslo 1". a dodává: "štáb si pronajal na týden celou chatu, každý den někam vyjeli a večer se vraceli. Měli i povolení vyjet na Kralický Sněžník. Všude s sebou tahaly to těžké vybavení." Takže takhle to bylo pane Vladyko! Napadá mě myšlenka, co všechno je o jeho cestě v tom dokumentu pravda a co všechno ne. Začal jsem o té jeho cestě pochybovat ve chvíli, když jsem viděl, jak mu na zádech nadskakuje batoh. Jinak se totiž na zádech chová batoh narvaný věcma a jinak se na zádech chová batoh nacpaný novinama... Ať to je, jak je, pravdu asi ví jen Vladyka, štáb ČT a možná "otec" stezky Martin Úbl. Já tomu nevěřím, nicméně je dobře že ten dokument vznikl, když nic jiného, tak vytáhl lidi do přírody, a to je správně!
Dnes našlapáno 29,0 km; celkem na stezce 760,1 km
Dnešní převýšení nahoru 1 122 m; dolů 883 m
Převýšení celkem na stezce nahoru 19 494 m; dolů 20 979 m